Které stoupací pásy jsou pro mne nejvhodnější

Provizorní omotávka lyže šňůrou

Textilní pásy bez lepidla s popruhy

Trocha teorie - Stoupací pásy mají na skluzové straně vlákna uložena jako šindele směrem zepředu dozadu. Dopředu kloužou = označujeme jako SKLUZ a dozadu drží (se naježí) = označujeme jako STOUPAVOST, to za jakou dobu se opotřebují, označujeme jako ŽIVOTNOST. 

Skládají se obvykle z následujících vrstev: 1. vrstva se skluzovými vlákny, 2. izolace proti vodě, 3. pomocná vrstva zpevňující pás a zabraňující třepení hrany po řezu, 4. základová vrstva, která je impregnovaná proti vodě a zároveň absorbuje lepidlo, 5. vrstva lepidla, které drží pás na skluznici.

Skluzový materiál je vyroben z přírodní, jemné a odolné vlny horských koz ze severní Afriky. Vlákna jsou velmi tenká,  (cca 0,03 mm), dutá, neabsorbují vodu a jsou extrémně odolná v ohybu. Vyznačují se také tím, že jejich výborné mechanicko-elastické vlastnosti se téměř nemění v celém rozsahu použitelných teplot. Pro nás z toho plyne, že mají stejně výborný skluz jak v teplotách kolem 0 °C, tak i v -30 °C .

Konstrukčně vlákna mohou být dvojitě zapletená (W), nebo jednoduše (V) do základního materiálu. Konstrukce W je sice těžší, ale je odolnější vůči vytrhávání vláken a poskytuje velmi dobrou stoupavost při velmi dobrém skluzu. Na typickém zmrzlém jarním betonu s povrchem rašple dostávají mohairové pásy zabrat. Při cestě nahoru to pásy ještě nějak zvládnou, ale při traverzovém sjezdu je orvete hned po několika metrech.

Konstrukce V má menší plošnou hmotnost, je hladší, ale má kratší životnost. Vlákna prostě nedrží tak dobře v základním materiálu. Mají výborný rychlý skluz, stoupavost je jen dobrá a životnost je též jen dobrá. Je to paralela s rychlým jemným závodním pláštěm na MTB, jehož rychlost je vykoupena kratší životností.

Mohairové pásy doporučujeme všude tam, kde můžete využít jejich skvělý skluz = pro měkčí sněhy či nízké teploty.

Za účelem zlepšení životnosti stoupacích pásů se k Mohairovým vláknům přidávají syntetická vlákna obvykle v poměru 65 % mohair / 35 % syntetika. Výsledkem je samozřejmě lepší životnost a odolnost, ale na úkor skluzových vlastnosti v nízkých teplotách. Vlastností syntetické složky je, že její elasticita je proměnná s ohledem na okolní teplotu = se snižující se teplotou vlákna postupně tuhnou a skluz je horší. Nicméně v teplotách kolem 0 °C jsou skluzové vlastnosti Mixu obdobné jako Mohairu.

Z hlediska užitných vlastností Mixy doporučujeme jednak na začátek sezóny, kdy není dostatečný základ sněhu a občas si sklouznete po větvi nebo kameni a hlavně tento typ pásů doporučujeme na tvrdé, zmrzlé a strmé výstupy v horách nebo na jarní firny: kdy ráno je to zmrzlý beton s minimální styčnou plochou (vlny, nafoukané žebra ) mezi pásem a sněhem a po oteplení v průběhu dne se dostanete do rozměklého sněhu, a skluz už je na úrovni Mohairu.

Předek je fixován, konec je bez jakéhokoliv mechanického uchycení, pás drží jen lepidlo a končí cca 10-30 cm od konce lyže. Tento způsob uchycení neomezuje skluz pásu a je vhodný pro túry s možností skluzu. Takto upevněné pásy vyžadují zkušenost, je třeba udržovat kvalitní lepidlo na volném konci, a vyžaduje suchou, od vody a sněhu očištěnou a udržovanou skluznici. Toto uchycení je vhodné jen pro lepidlo Hotmelt. 

Pokud  nalepujete tento pás několikrát po sobě, může se stát, že volný konec drží už jen díky vaší silné vůli, popřípadě díky pokusům o Otčenáš... . V tomto případě je dobré mít v batohu náhradní pásy. Není moc příjemné zůstat někde v -20°C po pas ve sněhu bez funkčních pásů. Alternativou očka, kdy pásy sundáváme odzadu, je guma/gumicuk vepředu, který se používá na závodech pro rychlé shození pásů od předu bez sundávání lyží.

Tento, po desetiletí používaný způsob upevnění pásů je pro výstup OK, problém nastává ve sjezdech (když je krátký sjezd, tak se pásy nesundávají, popřípadě z bezpečnostních důvodů jedeme sjezd na pásech ve špatném sněhu „pomaleji“),  guma se totiž ve sjezdu natahuje podle tření o sníh - nafoukaný měkký sníh se střídá se zmrzlým smirkem... a postupně se hromadí sníh mezi skluznici a pásem. Pokud nýtky vzadu, kterýma je upevněn háček zasahují (dle tvaru konce lyže)  do skluzové roviny, pak fungují jako brzda. Dle zkušenosti Guma musí zapadnout cca 25 mm od špičky dolů, pokud zapadne méně, tak si pásy pravděpodobně skopneme v otočce nebo v cikcaku. Pokud zapadne víc, tak přeložení pásu, kterým je upevněna guma (přelepení) už zasahuje do skluzové roviny a na tomto zlomu dochází k prodírání až předření pásů.

Tyto systémy jsou v dnešní době příkladem asi nejrozumnějšího způsobu uchycení pásů k lyžím. Není zde problém s elastickým uchycením na špičce (viz. Guma + Háček), očko nemusí zapadnou 25 mm, může to být i 15 mm - pás nejde skopnout a odpadá problém prodírání přeložení, protože spoj nezasahuje do skluzové roviny. Konec pásu drží díky popruhu s přezkou na konci lyže a vše je OK. Pokud je ale spojení popruhu s pásem příliš vzdálené od konce lyže a zasahuje do skluzové roviny, spoj může fungovat částečně jako brzda. Pak je vidět ve stopě, kdo spojem /  nýtky pořád „drhne“. Pokud je spoj proveden v oblasti, kde se konec lyže zvedá nahoru, tak je vše OK a spoj nedrhne. 

Používá se od 70. let minulého století. Jako první toto lepidlo použila značka Colltex. Základová vrstva pásu, která je naimpregnovaná chemikálií proti vodě, musí „pojmout“ a držet lepidlo. Lepidlo je „neschnoucí“ a poměrně silně drží na lyži, a taky při skládání bez síťky silně drží  „plocha na plochu“. Na úzkých lyžích s úzkými pásy například 60 mm šířky = styčná plochá je malá, není problém pak takové pásy od sebe rozlepit. Pokud máte carvové pásy o max. šířce až 120 mm, tak potřebná síla je málem dvojnásobná.

Řešením je použití síťky, kterou umístíte mezi slepované plochy. V nízkých teplotách je lepidlo méně aktivní, proto je vhodnější pásy dávat na sjezd pod bundu a alespoň trochu lepidlo „vyhřát“. Lepidlům obecně svědčí udržovaná skluznice lyže - voskovaná a vyleštěná, která nedrží elektrostaticky prach, protože ten nádherně „sundáme“ během nalepováni a shazování pásů, čímž lepidlo špiníme a snižujeme jeho lepicí schopnosti. Pokud vám pásy spadnou do jehličí nebo na zaprášený koberec, tak klasické lepidlo lze celkem snadno obnovit: buď místně lepidlem v tubě nebo kusem lepidla na fólii, popřípadě lze provést celkovou renovaci lepidlem na fólii.

Toto lepidlo lze použít i v mrazech pod  -20 °C, ale vyžaduje to zkušenosti a hlavně před nalepením pás vyhřát alespoň delší dobu pod bundou. Pro lepidlo HOTMELT doporučujeme vkládat síťku mezi lepící plochy - alespoň dokud je lepidlo nové.

Ať už se to jmenuje jakkoliv a marketingoví odborníci tomu neříkají lepidlo, tak v podstatě jde o slabší lepidlo aktivní i v nízkých teplotách. Výsledkem má být menší potřebná síla k rozlepení širokých pásů slepených lepidlem na lepidlo = snadnější manipulace a zamezení nutnosti dávat pásy na sjezd pod bundu - jednak můžou roztávat zbytky sněhu a voda vám poteče do kalhot a druhak s objemnými pásy pod bundou získáváte aerodynamické tvary. 

Na druhé straně nová lepidla vyžadují větší péči během nalepování na nutně suchou a čistou skluznici, samozřejmě to stejné platí i o lepící vrstvě. V praxi to znamená, že během túry, například při 4. nalepování, odmítnou spolupracovat. Standardní lepidlo spolupracuje lépe =  ve stejných podmínkách lze nalepit přibližně do 6. nalepováni.

Pokud vaše túry jsou třeba v Tatrách = více kratších výstupu během 1 túry, tak bych doporučil spíše lepidlo Hotmelt. Pokud míříte spíše do Alp a tam vás čekají 1–2 dlouhé výstupy během 1 túry, tak alternativní lepidla vám poslouží určitě velmi dobře.

Značka Contour má vynikající „alternativní“ lepidlo HYBRID, které můžeme vřelé doporučit. Funguje a skvěle se renovuje prostým umytím vodou se saponátem, popřípadě použitím originálních, cenově dostupných  čistících prostředků. U lepidla HYBRID není nutné vkládat síťku mezi lepící plochy.

Značka Colltex používá akrylátové lepidlo na pásech CLARIDEN. Vzhledem k větší přilnavosti lepidla  CLARIDENT doporučujeme vkládat síťku mezi lepící plochy.